Theodore Kuchar

Šéfdirigent Janáčkovy filharmonie Ostrava

THEODORE  KUCHAR 

Theodore Kuchar, jeden z nejvíce nahrávajících dirigentů uplynulého desetiletí, nahrál přes 90 kompaktních disků pro společnosti Naxos, Brilliant Classics, Ondine a Marco Polo. V průběhu posledních 15 let působil  jako umělecký ředitel a šéfdirigent u dvou předních evropských orchestrů – Janáčkovy filharmonie Ostrava (vznikla z  rozhlasového orchestru) a  Ukrajinského národního symfonického orchestru (dále UNSO). Od roku 1991 byl také uměleckým ředitelem Australského festivalu komorní hudby, jednoho z nejvýznamnějších na jižní polokouli. Nyní také působí jako hudební ředitel a dirigent ve Filharmonickém orchestru města Fresno a v Komorním orchestru města Reno v USA. V průběhu uplynulých sezón ho pohostinské dirigentské angažmá zavedlo do nejvýznamnějších hudebních center jako Amsterdam, Berlín, Chicago, Helsinki, Hong Kong, Londýn, Madrid, Miláno, Mnichov, Praha, Soul a Sydney. Mezi sólisty, s nimiž Kuchar spolupracoval v roce 2007, se řadí James Galway, Jessye  Norman, Lynn  Harrell, Itzhak Perlman, Yo-Yo Ma, Sarah Chang,  Mstislav Rostropovič, Koshua Bell, Frederica von Stade a mnoho dalších. Hodně se také angažuje jako pedagog, je dramaturgem Hudebního festivalu Kent/Blossom, založený George Szellem a Clevelanským orchestrem.  

S Janáčkovou filharmonií Ostrava, navštívil jako dirigent v sezóně 2006-2007Austrálii, Německo, Itálii, Nizozemí a Švýcarsko, v lednu a únoru roku 2009 se pak chystá čtyřtýdenní turné po USA. S UNSO podnikl 11 zahraničních turné po Asii, Austrálii, zemích střední Evropy a Velké Británii. V sezóně 2003-2004 dirigoval zahajovací koncerty a třítýdenní evropské turné Berlínských symfoniků, během posledních dvou sezón řídil tento významný orchestr při zhruba 40 koncertech. V únoru 2005 byl dirigentem Nordwestdeutsche filharmonie na jejím třítýdenním turné po USA. Představil se také v Amsterdamu (Concertgebouw), Berlíně, Bukurešti, Kapském městě, Kyjevě, Miláně, Palermu, Praze, Římě a Rotterdamu.

S Janáčkovou filharmonií Ostrava od roku 2005 nahrál 10 kompaktních disků, věnovaných kompletu symfonií C. Nielsena, předehrám a symfonickým básním A. Dvořáka a úplnému celku orchestrálních děl B. Smetany. Pod vedením Kuchara se UNSO stal nejčastěji nahrávajícím orchestrem v zemích bývalého Sovětského svazu. V průběhu let 1994 až 2004 natočil orchestr přes 70 kompaktů pro společnosti Naxos a Marco Polo, včetně kompletních symfonií Kalinnikova, Ljatošinského, Martinů a Prokofjeva, baletní hudby a hlavních orchestrálních děl Dvořáka, Glazunova, Musorgského, Mozarta, Ščedrina, Šostakoviče a Čajkovského, a také symfonie a orchestrální díla předního současného ukrajinského autora Jevgena Stankoviče. První z těchto nahrávek, věnovaná Ljatošinského Symfoniím č. 2 a 3, byla oceněna rádiem ABC jako „Nejlepší mezinárodní nahrávka roku 1994“. Nahrávka kompletního díla pro housle a orchestr Waltera Pistona, vydaná firmou Naxos, byla zase časopisem Gramophone (leden 2000) označena za „Nahrávku roku 1999“. Kompletní soubor symfonií Prokofjeva, vydaný v roce 2004, byl četnými kritiky vyhodnocen jako nejdokonalejší interpretace, jaká je v dnešní době na trhu. Komplet Prokofjevových symfonií je mnoha kritiky hodnocen jako nejdokonalejší dostupný zvukový záznam těchto děl. Jako hráč na violu Kuchar nahrál skladby Waltera Pistona. Tato nahrávka získala ocenění Chamber Music America/WQXR „Nahrávka roku 2001“. Poslední nahrávka NSOU pro Naxos z roku 2003 obsahuje Musorgského Obrázky z výstavy, Noc na Lysé Hoře ve známé verzi Rimského-Korsakova a málo hrané originální verzi, Čajkovského Romea a Julii, Předehru 1812, Italské capriccio, Slovanský pochod a Symfonie č. 7 a 9 Roye Harrise. Kritický ohlas je následující:

„Při poslechu nahrávek hudby Theodore Kuchara vydaných společností Naxos dojde posluchač poznání, že je extrémně bezprostředním a talentovaným dirigentem, jehož nespoutaný přístup se velmi dobře projevuje v této barvité hudbě.  Ve skladbách Karneval a předehře Husitská  Kuchar jakoby až živelně avšak nenuceně vybuchoval. Jeho interpretace Symfonických variací je silně citově podbarvená, jako řeka neúprosně plyne a dere se vpřed a vrcholí efektní povznášející fugou. Interpretace Kucharovy fugy v těchto Symfonických variacích je tou nejlepší, jakou jsem kdy slyšel. Také v ostatních skladbách, obzvláště ve velkých symfonických básních, se projevuje Kucharovo interpretační nadšení a průbojnost. Othello je pln vášně, Vodník ( nutno však poznamenat, že činely zde vyzněly nějak do ztracena, na rozdíl od Kubelíkovy a Neumannovy interpretace této skladby, kde činely excelují), Polednice a Holoubek  jsou až obrazově plastické a  se Zlatým kolovratem se Kuchar vypořádal jako nikdo jiný.  Píseň bohatýrská pak vyniká svým vítězným a vskutku „hrůzyplným“ zakončením a velmi vhodně tak uzavírá celý cyklus. 

Co se týče stylu hraní Janáčkovy filharmonie, dá se říci, že se vyznačuje především velkou angažovaností a „žravostí“…
Můj závěr je, a myslím i mnoha dalších posluchačů, že čistý vkus hraní vítězí a odsouvá tak do pozadí všechny menší nedostatky. Rád bych si někdy poslechnul Kuchara dirigujícího nějaký opravdu světový prvotřídní orchestr.“ www.classicstoday.com

„Kucharovo počínání je až nakažlivě vášnivé,  čehož by každý rád docílil…
Stručně řečeno, je to vskutku ve všech směrech výtečné CD  - mimořádně vynikající hra orchestru, živá bezprostřední interpretace s charakteristikou ruské interpretační školy a až hmatatelný zvukový obraz“ - Gramophone

„Pod taktovkou Theodore Kuchara vznikla bezesporu nejvíce vzrušující nahrávka kompletu Nielsenových symfonií  jakou můžeme najít na hudebním trhu, a díky které si k  dánskému  skladateli najdou cestu také noví posluchači.

S každou z Nielsenových symfonií si poradil vskutku mistrovsky a je úžasným zážitkem poslouchat jeho interpretaci některých pasáží, jenž jiným dirigentům takříkajíc zlomily páteř/taktovku. Například finále Symfonie č. 2 má až fyzicky hrozivé tempo, které mnozí dirigenti pojímají příliš pomalu, ale Kuchar dává finální pasáži ten správný spád, stejně jako „falešnému“ finále Symfonie č. 4.

Symfonii č. 5 diriguje s takovou důkladností, že její druhá věta vyzní téměř jako samostatné vrcholné hudební dílo a 20 minut jejího trvání by se dalo bez nadsázky charakterizovat jako nejlepších 20 minut, které kdy Nielsen složil.

Ani zvláštnost či podivínství Symfonie č. 6 Kuchara nezmátlo a výtečně si poradil i se specifikou závěrečné šesté věty Téma a Variace. 

Toto je příkladem toho, že jednoduchý až skromný interpretační přístup k hudebnímu dílu může skladbě prospět více než nějaká její sofistikovaná adaptace. Lepší a citlivější adaptaci Nielsenových symfonií nenajdete na žádné jiném CD. Kuchar dokáže s přesností vystihnout Nielsenův cit pro barvu tónů, který se v jeho díle projevuje oněmi  neobyčejnými okamžiky, jenž jsou charakterizovány překvapující zvukovou novotou. Mám na mysli např.  trubkové tremolo před velkým waltzem v první větě Symfonie č. 3 „Espanasiva“ nebo „hýčkání“ tympánů v pomalé větě Symfonie č. 2… Dá se říct, že taktovka v Kuchařových rukách  jakoby lehce zvedala i prach z prken jeviště.

Kdybych si měl vybrat, čí interpretaci Nielsenových děl poslouchat, nebo čí hudbu, byla by to díla  interpretována dirigentem Kucharem a myslím si, že i vy se mnou budete souhlasit. Kuchar je tím správným mužem.” -www.classicstoday.com

„Toto je nejlepší nahrávka Roy Harrisovy symfonie od doby, kdy Leonard Bernstein poprvé nahrál Třetí symfonii. Proč? Protože nám přináší Harrisův „zvuk“, a to způsobem, jaký lze slyšet jen málokdy – hluboká, široká sonornost, hraná v tempech dostatečně pomalých a plynulých na to, aby měla rozsah a intenzitu, aniž by byla těžkopádná... Vždycky jsem tušil, že v Sedmé se skrývá vynikající symfonie, ale Kuchar je první, kdo to odhalil. Nahrávka Eugena Ormandyho a Kolumbijského symfonického orchestru z roku 1955 je kvalifikovaná, ale zvuk je příliš široký a ostrý. Devátá symfonie není velkým dílem, ale je dobrá a Kucharova interpretace je tou nejlepší, jakou jsem kdy slyšel.“ - American Record Guide

V průběhu sezóny 1996-97 se Kuchar a NSOU věnoval projektu, jehož cílem bylo uvedení kompletu symfonií  A. Brucknera v originální verzi,  tento historický projekt ke stému výročí úmrtí skladatele byl  podporován rakouským ministerstvem zahraničních  věcí.   V následující sezóně uvedl pak kompletní cyklus symfonií F. Schuberta k dvoustému výročí narození autora. Kuchar je rozhodným zastáncem současných skladatelů stejně jako vynikajících skladatelů minulosti; během minulé sezóny dirigoval mnohá díla v přítomnosti jejich autorů (Georg Crumb, Sofia Gubaidulina, Giya Kancheli, Benjamin Lees, Alfred Schnittke, Rodion Ščedrin, Jevgen Stankovič, a další). Na pozvání a za účasti sólisty Yo-Yo Ma dirigoval Kuchar v květnu roku 2000 světovou premiéru skladby Capriccio pro violoncello a orchestr, jejímž autorem je americký skladatel Lukas Foss.

Theodore Kuchar i nadále věnuje značnou část roku jedné ze svých největších vášní - interpretaci komorní hudby. K jeho kolegům v několika uplynulých sezónách patřili mj. James Buswell, Martin Chalifour, Sarah Chang, Lamar Crowson, Leila Josefowicz,  Oleh Kagan, Dong-Suk Kang, Isabelle van Keulen, Oleh Krysa,  Mark Lubotsky, Truls  Mork, Paul Neubauer, Irina Schnittke, Torleif Thedéen a Thomas Zehetmair. V roce 1994 se Kuchar a jeho kolegové Oleh Krysa a Alexander Ivashkin provedli v New York City světovou premiéru Pendereckého Smyčcového tria. V červenci 1999 se objevil jako violista na dvou nahrávkách děl Alfreda Schnittkeho (s Irinou Schnittke a Markem Lubotskym) a Waltera Pistona, vydaných firmou Naxos.