Rolando Villazón

Světově proslulý mexický tenorista Rolando Villazón se vrací do Prahy, kterou si zamiloval, s přehlídkou nejslavnějších romancí Gioacchina Rossiniho, Gaetana Donizettiho, Vincenza Belliniho a Giuseppa Verdiho i operních árií italského bel canta. Doprovodí jej Nuovo Mundo Chamber Orchestra pod taktovkou Guerassima Voronka.

Rodák z Mexico City, který  22. 2. tohoto roku oslavil 40. narozeniny a od roku 2007 má i francouzské občanství, vtrhl na mezinárodní scénu po vítězství v soutěži Operalia Plácida Dominga v roce 1999 a rychle se na ní prosadil. Jeho evropským debutem byla role rytíře Des Grieux v Massenetově Manon, kterou zpíval ještě téhož roku v Janově. Po sérii neuvěřitelně úspěšných debutů v evropských operních domech se pomalu, ale jistě stal jedním z nejvyhledávanějších umělců své generace. Pak sice přišel celosvětově sledovaný problém s hlasivkami, ale pěvec ho dokázal překonat a se slávou se vrátit zpět na operní jeviště. V březnu 2010 jeho Nemorina v Donizettiho Nápoji lásky ve Vídeňské státní opeře přivítalo obecenstvo obrovskými ovacemi a po jeho vystoupení v roli Werthera v londýnské Královské opeře Covent Garden deník The Times napsal: „Je to prostě Villazón: je znovu zpět se svou pověstnou bujarostí, zvučným tenorem a fascinujícím hereckým uměním“. Ostatně právě v Massenetově Wertherovi si Villazón poprvé vyzkoušel i práci režiséra: v operním domě ve francouzském Lyonu v lednu 2011.

Oba jeho předchozí pražské koncerty (2005 a 2007) byly pro všechny v sále nezapomenutelnými zážitky. Ovšem i na Villazóna Praha udělala velký dojem: „Praha byla fantastická, mé srdce je plné těch nejlepších zážitků – lidé byli úžasní, město je neuvěřitelné, Prahu miluji… “, prohlásil. Villazónovo charisma bezprostředního „enfant terrible“, obdaře¬ného nespoutanou energií, pro něhož je koncertní pódium operním jevištěm, je strhující a zcela výjimečné. Jeho vystupování je napro¬sto spontánní, nehrané a nikdy nepřekročí hranici vku¬su. Mexický tenorista je mistrem komunikace se všemi – s dirigentem, orchestrem a především s publikem a umění navázat kontakt od prvního vstupu na pódium je mu patrně vrozené.  Výstižně to charakterizoval Plácido Domingo, který se sám považuje za Villazónova duchovního otce: „Rolando je obdařen vedle mimořádných pěveckých schopností výrazným hereckým talentem a obrovským charisma. Dokáže se mistrovsky dát svým posluchačům a publikum to cítí, není možné z něj spustit oči…“